Během toho měsíce jsme se byli koupat třikrát, vždycky v neděli, tak jsem dal nějaké foto na picasa.
Něco se přece jen za měsíc událo proto popořádku, hezky od prvního k poslednímu.
Utekly nám včely...
Teda ne tak utekly, jako spíš přiletěly. Asi dva týdny zpátky se nám kolem střechy začaly motat včelky. Sem tam jedna, tak jsme to nepokládali za příliš důležité. Pak se jich objevilo třeba pět, to už jsme zbystřili a vzpoměli jsme si, že na tom místě už v minulosti včely byly, tak jsme pozvali BEEmana. No a než přijel, tak jsme měli návštěvu trošku neočekávanou. Roj lesních včel. Ale opravdu roj.
Nešlo to pořádně zaznamenat, prostředek pro video jsem neměl u sebe. Ale bylo to silné. Stáli jsme s otevřenými ústy. Někteří z poza dveří:) Během dvou minut to bylo všechno pod střechou.
To už byl opravdu čas na BEEmana:)
Chtělo to trošku kouře z kokosových skořápek, vydržet pár žihadel a královna byla v krabici i s celým rojem. Kluci roj odnesli pryč se slovy, že pokud chceme, můžeme včely pěstovat (asi spíše chovat:) a že nám každého půl roku přijdou stočit med. Na včelařinu ještě nemáme, snad příště:) Alespoň nám dali ochutnat med přímo z pláství. Paráda.
Lepší z pláství medík žužlat, než po bonbonech zoubky trhat... musím ten slogan nějak učesat:)
To bylo páteční dopoledne dva týdny zpět. Odpoledne téhož dne nás na naší pravidelné obchůzce někdo pozdravil česky. Koukáme a jeden jinoch ze Vsetína (zdravím Radima), druhý jinoch ze San Franciska (původem s Filipín, zdravím Gilberta:), oba s krosnama. Doslechli se o nás na svých cestách po Hondurasu. Tak se chtěli podívat, jak to tu šolicháme... Tož slovo dalo slovo a celý víkend jsme strávili s nima. Ještě ten večer jsme jeli do mého nejoblíbenějšího restauračního zařízení na ostrově, Crow´s Nest Restaurant (Burian se třese v základech, bo má konkurenci:) Po konzumaci určitého množství honduraského piva nám vyhládlo, takže jsme jeli do vesnice, kde stále žije původní obyvatelstvo, Punta Gorda. Dělají tady perfektní tradiční honduraské placky z kukuřičné mouky (Baleadas), plněné fazolema a sýrem nebo vaječinou a avokádem. Paráda.
Narazili jsme tam taky na dva ožralé Amíky v letech. Oba samozřejmě židé s předky z Evropy. Jeden z Polska (typicky polského jména Kenny), druhý měl předky z Německa. Učil jsem Kennyho správně vyslovovat pár polských slovíček. Nečekal jsem, že budu i v Karibiku potřebovat polštinu. Prostě světový jazyk, no:)
Pak se bohužel kluci vybarvili a předvedli typický americký rasismus vůči Gilbertovi. Naši romové si ještě nemají na co stěžovat. Tak jsme se zvedli a odešli. Neděli jsme strávili na West Bay, takže paráda. Díky kluci.
Minulou neděli jsme jeli vypnout na Camp Bay. To místo miluju. Nejkrásnější pláž na ostrově, podle mě.
Více fotek na Picasa.
Poslední aktuální maličkost z dneška. Nastal čas navštívit holiče. Poprvé v životě mě stříhal chlap. Navíc uměl jen španělsky, takže trošičku překladatelský oříšek, jak vysvětlit, co chcu. Takže fotky mé osoby uvidíte nejdřív za měsíc, až to trochu doroste:)
Večer mě ještě požahala medúza při podvečerním plavání, takže fajn den.
Mějte se všichni fajn a netěšte se na léto, je to hnus to teplo:) Ahoj
Žádné komentáře:
Okomentovat