Víkendové řádění

Shodou okolností (nemilou) nám zůstaly na mražáku Iguany. Je to smutné, ale potřebujem místo a navíc by tam byly dlouho, protože byly na objednávku. Takže je bylo potřeba nějakým způsobem zpacifikovat (pro silné nátury, a i ti zelení by mohli mít námitky, proto sem fotky nedám:). Ale takhle nějak to vypadá na talíři s vařeným banánem...

Ještě Vám nabídnu pohled pod pokličku do naší kuchyně...:)

Když už jsme u těch potvůrek, po deštích se nám tady vyrojilo trochu havěti fšelijaké:)...

Třeba mravenci stříhači...ti tu sice byli furt, ale po zásahu zahradníka se vyrojili trošku ve větším. Inu, měli co baštit...aby jste byli úplně v obraze, palmový list průměrné velikosti (takže fšichni víte jaké) zvládnou do hoďky rozebrat. A mají na to šikovný systém...

Opět se nám utábořily pod střechou včelky, ale trošku spreje na škorpiony a holky to vzdaly...

Ikdyž nám tvrdili, že tady tarantulí bude hodně, trvalo to tři měsíce, než jsme na nějakou narazili. Adis sice moc šťastný není, že vylezly, ale co už:) Akorát někdo ji přibral dvě nohy, chudáčkovi chlupatému...

V sobotu sme vezli našu rudou ďáblicu k doktorovi. Byla nachlazená. Je třeba ju spravit (asi dolít benzín či co:), ať se tu můžeme proháňat jak němčouři za války.

Vezli jsme ju k Georginovi na pivovar, tak snad se s ní popere. Bylo by to fajn.

V neděli jsme jeli na French Harbour do mariny. Kotví tam pan Václav, 83-letý pán (čech, žijící v Kanadě) s vlastnoručně dělanou plachetnicí, se kterou se sem doplavil sám z Kanady. Neuvěřitelně vitální člověk. Parádní návštěva.

Marina a pohled na French Key

Kapitán a jeho loď

Domky v přístavu

Vlastnoručně dělaná plachetnice

Více fotek na picasa...

Co není úplně běžné v našich (ČR) končinách, je mango na stromě...

A kešu oříšky...dužina je jedlá (že by byla dvakrát chutná nemůžu říct), oříšek až po upražení, jinak jsou na slupce nějaké kyseliny a umí to pěkně potrápit...

POZOR!!!! Vyhlašuju soutěž...první cena není vůbec nic, o ostatních ani nemluvě...

A soutěžní otázka zní:

...Copak to visí na té větvi za ptáčka?

No nevím, jestli za ptáčka, ale je to...? (místo tří teček doplňte)

Správnou odpověď napište, kam chcete, bo nevím, jaká je:)

Po výletě a příjezdu dom jsme ještě spouštěli lodičku na moře. Nějaký pátek tam zůstane, aby si tady kluci (my) trochu zablbli. Prozatím jsme se to učili ovládat, v budoucnu snad budou další fotky. Když na tom člověk jede sám, tak to dá i 70 km/hod. Srandy kopec.

Konečně aspoň trochu vzrůša o víkendu. Na pevnině byl velký karneval tento víkend, ale množí se tam čím dál tím víc vražd, tak to berem vlažně a moc se tam nehrnem...ale zas mohla být sranda...co už...

Dnes jsem se po dlouhé době zasmál od srdce...totiž přijely se na náš projekt podívat kočky z obchodu na kuchyňské linky. Přijely s nabídkou kvalitně...

udělané kuchyně. Tak jsme je provedli bungalovama. Každopádně, jak se holky objevily na stavbě, veškerá práce ustala. Chlapi jazyky na vestach (ehm monterkach), jak normálně...

Do jednoho bungalovu máme takový trochu složitější prozatimní přístup po jedné desce two by six:) (čti 5 na 15 cm:)

No a jedna ze slečen se potřebovala dostat dovnitř. Byla jí nabídnuta pomoc od jejího spolupracovníka (já stál džentlmensky opodál). 

Ještě bych mohl zmínit dvoumetrovou díru pod deskou. Je důležitá v mém příběhu.

Tak zhruba v polovině délky desky slečna zavrávorala. A teď nastala scéna jak ze zpomaleného filmu. 

"Kluk od míchačky vidí skoro padající slečnu. Statečně odhodí kbelík v dál (škoda betonu, no ni?) a vrhne se slečně na pomoc. Bohužel při svém hrdinském kousku se opomene dívat po nohy. Tam betonová tvárnice. Borec to veme holení do tvárnice a předvádí skok plavmo rovnou ksychtem (čti obličejem) k zemi. V domnění, že to ještě stihne (a že si toho nikdo nevšim), začne se zvedat a nohy ho vemou trochu rychleji než zamýšlel rovnou do oné dvoumetrové díry. Hrdinský čin chtěl napodobit i ten kbelík s betonem a pak i ta tvárnice, bohužel se stejným výsledkem. Klukovi bylo dole určitě trochu těsno:)

Tolik úsilí v tak krátké době, a jak to tak bývá, slečna si ničeho nevšimla a mrštně přešla dál. Zato tolik za břicho se popadajících roatánců jsme ještě neviděl:) Nice

Mějte se fšichni doma i v širokém okolí fajn

Zdraví Marek

Další měsíc v čudu...

Ha, koukám, že už je to skoro měsíc od mého posledního příspěvku. To to budu muset nějak napravit. Ono se tady toho moc neděje, to je jeden z důvodů, proč nepíšu. A druhý je, že po dnu stráveném na stavbě není síla něco vymýšlet.

Během toho měsíce jsme se byli koupat třikrát, vždycky v neděli, tak jsem dal nějaké foto na picasa.

Něco se přece jen za měsíc událo proto popořádku, hezky od prvního k poslednímu.

Utekly nám včely...

Teda ne tak utekly, jako spíš přiletěly. Asi dva týdny zpátky se nám kolem střechy začaly motat včelky. Sem tam jedna, tak jsme to nepokládali za příliš důležité. Pak se jich objevilo třeba pět, to už jsme zbystřili a vzpoměli jsme si, že na tom místě už v minulosti včely byly, tak jsme pozvali BEEmana. No a než přijel, tak jsme měli návštěvu trošku neočekávanou. Roj lesních včel. Ale opravdu roj.

Nešlo to pořádně zaznamenat, prostředek pro video jsem neměl u sebe. Ale bylo to silné. Stáli jsme s otevřenými ústy. Někteří z poza dveří:) Během dvou minut to bylo všechno pod střechou.

To už byl opravdu čas na BEEmana:)

Chtělo to trošku kouře z kokosových skořápek, vydržet pár žihadel a královna byla v krabici i s celým rojem. Kluci roj odnesli pryč se slovy, že pokud chceme, můžeme včely pěstovat (asi spíše chovat:) a že nám každého půl roku přijdou stočit med. Na včelařinu ještě nemáme, snad příště:) Alespoň nám dali ochutnat med přímo z pláství. Paráda. 

Lepší z pláství medík žužlat, než po bonbonech zoubky trhat... musím ten slogan nějak učesat:)

To bylo páteční dopoledne dva týdny zpět. Odpoledne téhož dne nás na naší pravidelné obchůzce někdo pozdravil česky. Koukáme a jeden jinoch ze Vsetína (zdravím Radima), druhý jinoch ze San Franciska (původem s Filipín, zdravím Gilberta:), oba s krosnama. Doslechli se o nás na svých cestách po Hondurasu. Tak se chtěli podívat, jak to tu šolicháme... Tož slovo dalo slovo a celý víkend jsme strávili s nima. Ještě ten večer jsme jeli do mého nejoblíbenějšího restauračního zařízení na ostrově, Crow´s Nest Restaurant (Burian se třese v základech, bo má konkurenci:) Po konzumaci určitého množství honduraského piva nám vyhládlo, takže jsme jeli do vesnice, kde stále žije původní obyvatelstvo, Punta Gorda. Dělají tady perfektní tradiční honduraské placky z kukuřičné mouky (Baleadas), plněné fazolema a sýrem nebo vaječinou a avokádem. Paráda.

Narazili jsme tam taky na dva ožralé Amíky v letech. Oba samozřejmě židé s předky z Evropy. Jeden z Polska (typicky polského jména Kenny), druhý měl předky z Německa. Učil jsem Kennyho správně vyslovovat pár polských slovíček. Nečekal jsem, že budu i v Karibiku potřebovat polštinu. Prostě světový jazyk, no:)

Pak se bohužel kluci vybarvili a předvedli typický americký rasismus vůči Gilbertovi. Naši romové si ještě nemají na co stěžovat. Tak jsme se zvedli a odešli. Neděli jsme strávili na West Bay, takže paráda. Díky kluci.

Minulou neděli jsme jeli vypnout na Camp Bay. To místo miluju. Nejkrásnější pláž na ostrově, podle mě.

Více fotek na Picasa.

Poslední aktuální maličkost z dneška. Nastal čas navštívit holiče. Poprvé v životě mě stříhal chlap. Navíc uměl jen španělsky, takže trošičku překladatelský oříšek, jak vysvětlit, co chcu. Takže fotky mé osoby uvidíte nejdřív za měsíc, až to trochu doroste:)

Večer mě ještě požahala medúza při podvečerním plavání, takže fajn den.

Mějte se všichni fajn a netěšte se na léto, je to hnus to teplo:) Ahoj