Projížďka lodičkou...

Ještě než začnu popisovat naši cestu, rád bych Vám představil naše spolupracovníky:


Tohle je Tyrah, hospodyně. Slibuju, že příště bude lepší fotka.

A tohle je Sterling, to je náš dvorní stavebník.

Super lidi to jsou. Rádi se s nimi potkáváme a snažíme se mluvit anglicky:) ještě že s námi mají trpělivost.


A ještě jedna perlička. Adam ještě před odjezdem nejedl ryby a plody moře, no a týden na Roatanu a už baští tohle:

A rozhodně to není, že by ho donutil hlad:) Tuhle pochoutku nám připravila Tyrah. Jmenuje se to Sopa Marinera a je to supr...no a teď k výletu...


To je dost, žes nás dědku vyvez...
Tak jsme vzali klienty a jeli se ve čtvrtek projet lodičkou kolem ostrova. Podívat se, trochu se vykoupat a zarybařit.

První zastávka byla v Oak Ridge na benzín. Náš kapitán Kevin si na loď donesl benzín v kbelíku, tak jsme na to trochu hleděli. Slíbil nám, že nebude kouřit:)
Oak Ridge (Jose Santos Guardiola) je hlavní město východní části ostrova. Moc to ale na hlavní město nevypadá.

Mají tam taky Mc Ride:)

Jakmile jsme vyjeli na otevřené moře, zvedly se vlny a přišla krásná průtrž mračen. Takže se nedalo fotit. Zato zážitek to byl silný:)


Počasí tady funguje tak, že patnáct minut prší, ale jakože fakt prší, a pak už je celý den nádherně. Takže přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a my se potřebovali dostat z jižní strany ostrova na severní. Vzali jsme to tedy mangrovníkovým kanálem kolem Santa Heleny. To je nejvýchodnější cíp Roatanu. Tam už se dá dostat pouze lodí. Po cestě kanálem jsme dokonce potkali Gustava.

Divoký krokodýl ve volné přírodě je krásný silný zážitek, ikdyž to byla taková malá ještěrka.


Na severní straně jsou krásné opuštěné pláže. Jen je třeba mít lodičku. Třeba tahle vypadala volná...

Dostali jsme se až k dalšímu ostrovu v souostroví Islas de le Bahia, Barbareta. Tam jsme zakotvili, vykoupali se a chytili dvě rybičky.

Kapitán Kevin nás po koupání pozval do jedné z chudších vesnic na Santa Heleně na oběd. Všechno by bylo krásné, nebýt těch všudypřítomných odpadků. Ty pláže a domy se v tom vyloženě topí. Ale to je Honduras. V takovém prostředí i ty ryby a humři (obojí naprosto luxusní) nechutnají (při zavřených očích chutnali:).

Po jídle nám roatanec, vypadající jako uprchlík z Jamajky (i to je možné) otevřel kokosy. Bohužel si nás spletli s bohatými američany, tak jsme mu to divadlo žrali za dva dolary za kokos...

Mno byl to taky silný zážitek, a po příjezdu jsme to trochu dezinfikovali slivovicou:) na zpáteční cestě nám už nepršelo, takže nějaké pěkné výhledy byly...

Výlet stál opravdu za to. Díky dešti jsme se ani moc nespálili, takže pozitivní hodnocení:) ale byl to čtvrtek a my se flákali, takže nás čeká pracovní víkend:(


Více fotek opět na picasa...


Posílám pozdravy do česka, mějte se krásně a sem tam nám napište nějaké novinky z rodné hroudy:) ahoj