Středa, výletu třeba...

Už jsme nutně potřebovali vypadnout z práce. V úterý jsme měli na programu celodenní výlet na jachtě. Těšili jsme se, že na chvilku vypadnem z ostrova:) Tak jsme si úterý naddělali v neděli, všechno vypadalo fajn. No a v pondělí se to všechno zamotalo. Bylo nám zděleno, že v úterý se musíme věnovat klientům, že nám byly naplánovány schůzky se stavebními firmami a ještě bylo potřeba zajet do zahradnictví, vybrat nějaké rostlinstvo. My dva??!! Tak to vidím na samé palmy a je klid:) Bohužel je plachetnice odložena asi na furt.


Ve středu jsme si našli volné okínko na výlet. Navíc nám včera odjel kuchař, tak jsme se byli rozloučit. Vybrali jsme si krásný rezort na východě, jmenuje se Paya Bay. Ono je to takový trochu country rezort. Je tam vícero pláží, spojených cestičkama džunglí. A jsou rozděleny do různých stupňů vhodného oblečení, jak jsme zjistili. No a povětšinou plavky moc jako vhodné oblečení nebyly:)

K večeru jsme se přesunuli do Las Sirenas, taková ještě trochu víc country hospoda na vodě. Dělají výborné krevety a parádní rum-punch (trochu džusu, grenadiny a hoooodně rumu:) dva a spát:)

Doma nás čekala ještě taková drobná návštěva.

Fotky zase na picasa a já se loučím. Posílám pozdravy domů.

...během čtvrtečního KOPRU...

Pomalu ale jistě se nám tady zabydlela mrška zvaná stereotyp.
A nejde ji vyhnat.


Je to pořád na stavbu, do kanclu, na stavbu, do kaclu, na stavbu a pak se až do noci rýsuje. Takže není ani mnoho času na zážitky. Ale přece jsme si během dnešního kopru našli půl hodinku (ještě před telefonátem kamarádů z Brna, děkuji za něj) a seběhli do vesnice, která je pod námi na pobřeží. Jsme tady měsíc a tohle bylo poprvé, kdy jsme se tam byli podívat. Na místní poměry i docela čisto tam bylo.

Fotka pro realitního makléře, že Jirko:)

 

Poslední dva dny nám docela fouká, tak se trošku zvedly vlny. To byl hlavní důvod, proč jsme šli k moři. Vlny tady jsou kvůli reefu vzácnost.

Hlavní zajímavost jsou mangrovy a dřevěný most, vedoucí na ostrůvek..most a my neměli co pít:(

Koukám, že bych měl vyměnit obuv...

No a mezi těma mangrovama se proplétat na lodičce, to taky musí být paráda. Snad to nebude dlouho trvat, a vyzkoušíme si to, když už teda doma za chvíli začíná vodácká sezóna.

Po cestě jsme ještě potkali hřbitov...

...a nabídl se nám dopravní prostředek...

Jeho služeb jsme nevyužili (ze zcela zřejmých důvodů...neměl sedlo, že), ale o víkendu jsme si vozili prdel ve Fordu F250. Takový drobeček, žeroucí při klidné jízdě 35 litrů benzínu na sto...čili autíčko jak dělané do česka...

Jinak kromě stavebních věcí se tady bohužel nic zajímavého neudálo. Začínáme vytvářet plány na víkend, když už je teda čtvrtek, tak třeba po víkendu bude o čem psát. Už víme, že v sobotu budem v našem domečku pokládat lino, tak už jen nábytek a budem se moct stěhovat.


Loučím se s pohledem upřeným teda úplně jinam než na česko (to je spíš tak někde na Venezuelu).
Ahoj

v neděli bylo hej...

Je středa a já si konečně našel chvilku popsat zážitky z neděle. Ona sice měla být neděle pracovní, ale práce se vleče. A co se vleče, neuteče.

Ráno (rozuměj v 11 am) jsme vzali auto a odjeli lelkovat na pláž na západ ostrova. Po cestě jsme se zastavili na čumendu v novém rezortu. Samozřejmě nevím název, tak Vás tím nebudu zatěžovat. Ale bylo tam úplně liduprázdno.

Samozřejmě se nedá úplně odprostit od práce, takže byla i porada ze šéfem...

Byla jen krátká porada a vydali jsme se na West bay se okoupat. Namířeno jsme měli do italského rezortu přímo na pláži, Mayan Princes.

Zdejší rezorty většinou fungují tak, že za cenu 5 - 10 $ za den se může využívat všech služeb hotelu. V Mayan Princes zapůsobila naše největší vstupenka zde, a to barva pleti. To je Honduras. Vstup jsme měli zadarmo, pouze jsme museli něco utratit v restauraci. Takže zkouška pravého amerického burgru. Pěkný hnus to byl. Bylo třeba to jít rychle vyplavat.

I když kvůli reefu nejsou vlny, koupání je to perfektní. Voda má 28 °C a čistší, než voda na většině bazénů u nás. Plave se líp, když nejsou vlny. Jen kdyby to nebylo tak slané:)

Množí se stížnosti, že tu chybí určitý druh fotek, tak tady jsou...

Počkali jsme si na západ slunce. K tomu nám hrála živá kapela. Podle frontmana to vypadalo na všudypřítomné reggae, ale borci začli hrát coververze U2.

A šlo jim to. Tak jsme se rozloučili s nedělí romanticky západem slunce. Vám za chvíli přeji příjemný východ slunce a celý den.

Posílám pozdravy z Roatanu.

Projížďka lodičkou...

Ještě než začnu popisovat naši cestu, rád bych Vám představil naše spolupracovníky:


Tohle je Tyrah, hospodyně. Slibuju, že příště bude lepší fotka.

A tohle je Sterling, to je náš dvorní stavebník.

Super lidi to jsou. Rádi se s nimi potkáváme a snažíme se mluvit anglicky:) ještě že s námi mají trpělivost.


A ještě jedna perlička. Adam ještě před odjezdem nejedl ryby a plody moře, no a týden na Roatanu a už baští tohle:

A rozhodně to není, že by ho donutil hlad:) Tuhle pochoutku nám připravila Tyrah. Jmenuje se to Sopa Marinera a je to supr...no a teď k výletu...


To je dost, žes nás dědku vyvez...
Tak jsme vzali klienty a jeli se ve čtvrtek projet lodičkou kolem ostrova. Podívat se, trochu se vykoupat a zarybařit.

První zastávka byla v Oak Ridge na benzín. Náš kapitán Kevin si na loď donesl benzín v kbelíku, tak jsme na to trochu hleděli. Slíbil nám, že nebude kouřit:)
Oak Ridge (Jose Santos Guardiola) je hlavní město východní části ostrova. Moc to ale na hlavní město nevypadá.

Mají tam taky Mc Ride:)

Jakmile jsme vyjeli na otevřené moře, zvedly se vlny a přišla krásná průtrž mračen. Takže se nedalo fotit. Zato zážitek to byl silný:)


Počasí tady funguje tak, že patnáct minut prší, ale jakože fakt prší, a pak už je celý den nádherně. Takže přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a my se potřebovali dostat z jižní strany ostrova na severní. Vzali jsme to tedy mangrovníkovým kanálem kolem Santa Heleny. To je nejvýchodnější cíp Roatanu. Tam už se dá dostat pouze lodí. Po cestě kanálem jsme dokonce potkali Gustava.

Divoký krokodýl ve volné přírodě je krásný silný zážitek, ikdyž to byla taková malá ještěrka.


Na severní straně jsou krásné opuštěné pláže. Jen je třeba mít lodičku. Třeba tahle vypadala volná...

Dostali jsme se až k dalšímu ostrovu v souostroví Islas de le Bahia, Barbareta. Tam jsme zakotvili, vykoupali se a chytili dvě rybičky.

Kapitán Kevin nás po koupání pozval do jedné z chudších vesnic na Santa Heleně na oběd. Všechno by bylo krásné, nebýt těch všudypřítomných odpadků. Ty pláže a domy se v tom vyloženě topí. Ale to je Honduras. V takovém prostředí i ty ryby a humři (obojí naprosto luxusní) nechutnají (při zavřených očích chutnali:).

Po jídle nám roatanec, vypadající jako uprchlík z Jamajky (i to je možné) otevřel kokosy. Bohužel si nás spletli s bohatými američany, tak jsme mu to divadlo žrali za dva dolary za kokos...

Mno byl to taky silný zážitek, a po příjezdu jsme to trochu dezinfikovali slivovicou:) na zpáteční cestě nám už nepršelo, takže nějaké pěkné výhledy byly...

Výlet stál opravdu za to. Díky dešti jsme se ani moc nespálili, takže pozitivní hodnocení:) ale byl to čtvrtek a my se flákali, takže nás čeká pracovní víkend:(


Více fotek opět na picasa...


Posílám pozdravy do česka, mějte se krásně a sem tam nám napište nějaké novinky z rodné hroudy:) ahoj